Zdravé sebevědomí

V souvislosti s rozvojem osobnosti dítěte se často klade důraz na rozvoj myšlení, řeči, kreativity. O budování sebevědomí se mluví málo. Vždyť sebevědomé dítě je pyšné, namyšlené, že je jedinečné, co všechno dokáže, je lakomé… To je představa většiny dospělých o dětech, které „vybočují“ z davu.

Málokdo si uvědomí, že sebevědomé dítě může být i srdečné, otevřené, pokorné, ochotné pomoci, půjčit, podělit se. Nemusí být jen nafoukanec, který snědl všechnu moudrost světa.
Zdravé sebevědomí je klíčem k vytváření normálních vztahů k lidem okolo nás. V psychologii se setkáváme i s termínem sebedůvěra. Tento pojem zahrnuje vědomí vlastní ceny, kvalit a schopností. Sebedůvěra se buduje působením toho, co o sobě slyšíme, co si myslíme, že si druzí myslí o nás, jak se hodnotíme jako osobnost a jakými bychom chtěli být.
 

Jednou ze základních potřeb každého z nás je touha být uznáván, a to takový, jaký ve skutečnosti jsem. Hladina našeho sebevědomí roste a padá s uznáním a oceněním, které nám projevuje okolí. Jen si vzpomeňte, jak se cítíte, když vám manžel pochválí oběd. Ihned zapomenete na dvě hodiny strávené u sporáku a zaplaví vás vlna radosti z dobře vykonané práce.

Povzbuzujte dítě při prvních nesmělých pokusech jízdy na kole, pochvalte ho, i když z rybolovu donese úlovek dlouhý jen pár centimetrů nebo najde v lese jen tři dubáčky.
 

Děti jsou úžasné v tom, že se umí radovat i z maličkostí. I ony chtějí přinést kousek své radosti nám. Nezapomínejte se radovat s nimi… Důvěřujte jim a ony začnou důvěřovat samy sobě.